Divadelní spolek ostrovských ochotníků píše svou historii již od roku 1810.

Na počátku všeho stáli studenti piaristického gymnázia, kteří vystupovali na veřejnosti s nejrůznějšími hrami. Po nich, roku 1810, převzal ochotnickou tradici PRVNÍ DIVADELNÍ SPOLEK v Ostrově. Nesl hrdý název THALIA a založil ho lékárník Erasim Schmidt. Ve svém repertoáru měl spolek několik kousků z lidové tvořivosti, pomáhal udržovat lidové tradice a zvyky.

Divadelní spolek THALIA využíval zázemí Hostince U Zlatého lva, kde byla umístěna i rekvizitárna. Spolek hrál představení jako “Ahnfrau” (Pramáti), “Der Pfarrer von Kirchbeld” (Farář z Kostelní hory) nebo „Ahnherr“ (Praotec). Jeho dlouholetým ředitelem byl hodinářský mistr a starosta Josef Miebes, režisérem byl Rau von der Spitzenburg. Mezi aktivní členy patřili Ebert Max a Wolf Fredl – poslední ředitel spolku.

„Co všechno viděl a zažil Schuldesův sál , jak se mu všeobecně říkalo, se nedá ani popsat. Bylo to pořádání oslav o masopustu, divadelních představení, koncertů,…
Po válce zde byla hospoda U Vlčků. Dnes je dům zbořen a ne jeho místě stojí chátrající uzavřené tržiště.“

Pro zdejší českou (v roce 1926) menšinu bylo také důležitým krokem založení dramatického kroužku NÁRODNÍ JEDNOTY SEVEROČECHŮ při nově vzniklé obecné škole s tenkrát neobvyklým předmětem – výukou češtiny. Jejich vystoupení byla vždy srdečně vítána, radostně očekávána a slavila velké úspěchy.

Bohužel, s nástupem druhé světové války ochotnické stopy v Ostrově končí. Z nařízení Deutsche Reich musela být v roce 1938 ukončena činnost všech spolků. Po válce však opět čeští ochotníci začali vystrkovat růžky, a založili divadelní spolek ROZKVĚT. Pro svou činnost ale neměli příznivé podmínky. Kronika uvádí, že museli hrát pouze v noci, a to v kině, plném nelibé „žumpovité vůně“. Říkalo se mu „Stará barabizna“ nebo také „Blešárna“.

Když se v roce 1949 začala plánovat stavba Kulturního domu, nepočítal projekt vůbec s vybudováním divadelního sálu. A tak hráli ochotníci pod hlavičkou závodního klubu ROH Komunálního podniku města Ostrova. Do svého majetku dostali svěřenou budovu „Blešárny“, a jejich úkolem bylo z ní vytvořit budovu pro divadelní a kulturní činnost. Vše se však naštěstí vyřešilo a nový Kulturní dům v roce 1955 postaven i s dlouho očekávaným divadelním sálem.

V této době si na své přišli i příznivci LOUTKOVÉHO DIVADLA. To nejprve působilo na Starém městě v sále restaurace Myslivna. Po dostavbě Kulturního domu se herci přesunuli tam, k dispozici měli sál o kapacitě 80 návštěvníků. Zajímavostí pro ostrovské bude jistě fakt, že členkou souboru byla i sestra geniálního scénáristy Jaroslava Dietla, který pro ni psal loutkové hry. Postupem času loutky vystřídal Klub mládeže.

S podporou nového prostředí Domu kultury nastal v ostrovské ochotnické činnosti velký rozkvět. Nově vzniklý soubor nesl název HORNICKÁ SCÉNA (později také DIVADELNÍ SOUBOR). V různých obdobích čítal až 100 členů, během jednoho roku dokázal představit až osm premiér a samozřejmě vyjížděl i na četná turné mimo Ostrov.

V repertoáru měl spolek hry po dospělé i pro děti. A hrály se opravdu významné kusy! Namátkou Kolébka, Bílá nemoc, Revizor, Deset malých černoušků nebo Balada z hadrů. Lví podíl na úspěších ostrovských ochotníků měl tehdejší ředitel Domu kultury Jaromír Berger se svými divadelními kolegy Miroslavem Ondrákem a Josefem Pelcem.

V letech své největší slávy (1956 – 1958) soubor často hostoval v mnohých městech Západočeského kraje, ale podařilo se mu také vystoupit v Praze s veselohrou Zvíkovský rarášek a paní Mincmistrová od Ladislava Stroupežnického v režii Jaromíra Bergera. Ostrovští ochotníci prý u pražského publika sklidili velký potlesk nejenom na konci představení, ale i několikrát v průběhu hry.

A opět malá perlička ze zákulisí… v Moliérových hrách hrál s ostrovskými ochotníky dokonce i vynikající herec Ladislav Pešek a s režií jedné z her Pavla Kohouta vypomohl charismatický herec Vlastimil Hašek.

Ochotníci Ostrov měli velikou výhodu také ve využití té nejmodernější techniky (své doby). Jeviště mělo zapuštěnou točnu o průměru devět metrů, která umožňovala stavět i několik obrazů najednou. Rekvizity, včetně dobového nábytku, čítaly kousky z dob gotiky, baroka, empíru, secese i ze současnosti. Z Národního divadla zakoupil spolek nejrůznější kašírované plastiky, horizontální malby a až 150 rozmanitých dobových kostýmů!

Vznikl také Klubu přátel divadla se zhruba 450 členy. Členové klubu měli přednostní právo k zakoupení vstupenek na divadelní představení za symbolické ceny, ochotníci pro ně pořádali besedy s význačnými herci nebo večery monologů a dialogů ze známých klasických her.

Ostrovští ochotníci ale nezůstali „jen“ u hraní her a pořádání besed. Pro příznivce divadla a své kolegy z dalších souborů pořádali velké množství akcí, např. Národní přehlídku lidové umělecké činnosti, Hornický divadelní festival nebo Festival divadelních souborů.

V roce 1969 zahráli ochotníci v Ostrově na dlouhou dobu naposledy. Vedení Domu kultury začalo cenzurovat výběr her a tolik ceněný fundus byl „papaláši“ poničen a rozkraden. Po dlouhých dvacet let ochotnické nadšení v Ostrově uhaslo…

V roce 1991 se opět sešli ti praví… nový ředitel Domu kultury Miroslav Dvořák, bývalý ředitel Jaromír Berger a Jan Mareš, kteří obnovili ochotnickou divadelní činnost v Ostrově představením Divadlo a my. Krátce na to se přidali další divadelní nadšenci a rozjela se tak nová éra ostrovských ochotníků!

Jistě nás mnozí znáte jako DIVADELNÍ SOUBOR PŘI DOMU KULTURY OSTROV.

Od roku 2017 působí ostrovští ochotníci pod názvem DIVADELNÍ SPOLEK OCHOTNÍCI OSTROV.