Divadelní spolek ostrovských ochotníků píše svou historii již od roku 1810.

Počátky spolku

Na počátku všeho stáli studenti piaristického gymnázia, kteří vystupovali na veřejnosti s nejrůznějšími hrami. Po nich, roku 1810, převzal ochotnickou tradici PRVNÍ DIVADELNÍ SPOLEK v Ostrově. Nesl hrdý název THALIA a založil ho lékárník Erasim Schmidt. Ve svém repertoáru měl spolek několik kousků z lidové tvořivosti, pomáhal udržovat lidové tradice a zvyky.

Divadelní spolek THALIA využíval zázemí Hostince U Zlatého lva, kde byla umístěna i rekvizitárna. Spolek hrál představení jako “Ahnfrau” (Pramáti), “Der Pfarrer von Kirchbeld” (Farář z Kostelní hory) nebo „Ahnherr“ (Praotec). Jeho dlouholetým ředitelem byl hodinářský mistr a starosta Josef Miebes, režisérem byl Rau von der Spitzenburg. Mezi aktivní členy patřili Ebert Max a Wolf Fredl – poslední ředitel spolku.

„Co všechno viděl a zažil Schuldesův sál , jak se mu všeobecně říkalo, se nedá ani popsat. Bylo to pořádání oslav o masopustu, divadelních představení, koncertů,…
Po válce zde byla hospoda U Vlčků. Dnes je dům zbořen a ne jeho místě stojí chátrající uzavřené tržiště.“

Pro zdejší českou (v roce 1926) menšinu bylo také důležitým krokem založení dramatického kroužku NÁRODNÍ JEDNOTY SEVEROČECHŮ při nově vzniklé obecné škole s tenkrát neobvyklým předmětem – výukou češtiny. Jejich vystoupení byla vždy srdečně vítána, radostně očekávána a slavila velké úspěchy.

Období 2. světové války

Bohužel, s nástupem druhé světové války ochotnické stopy v Ostrově končí. Z nařízení Deutsche Reich musela být v roce 1938 ukončena činnost všech spolků. Po válce však opět čeští ochotníci začali vystrkovat růžky, a založili divadelní spolek ROZKVĚT. Pro svou činnost ale neměli příznivé podmínky. Kronika uvádí, že museli hrát pouze v noci, a to v kině, plném nelibé „žumpovité vůně“. Říkalo se mu „Stará barabizna“ nebo také „Blešárna“.

Po 2. světové válce

Když se v roce 1949 začala plánovat stavba Kulturního domu, nepočítal projekt vůbec s vybudováním divadelního sálu. A tak hráli ochotníci pod hlavičkou závodního klubu ROH Komunálního podniku města Ostrova. Do svého majetku dostali svěřenou budovu „Blešárny“, a jejich úkolem bylo z ní vytvořit budovu pro divadelní a kulturní činnost. Vše se však naštěstí vyřešilo a nový Kulturní dům v roce 1955 postaven i s dlouho očekávaným divadelním sálem.

V této době si na své přišli i příznivci LOUTKOVÉHO DIVADLA. To nejprve působilo na Starém městě v sále restaurace Myslivna. Po dostavbě Kulturního domu se herci přesunuli tam, k dispozici měli sál o kapacitě 80 návštěvníků. Zajímavostí pro ostrovské bude jistě fakt, že členkou souboru byla i sestra geniálního scénáristy Jaroslava Dietla, který pro ni psal loutkové hry. Postupem času loutky vystřídal Klub mládeže.

S podporou nového prostředí Domu kultury nastal v ostrovské ochotnické činnosti velký rozkvět. Nově vzniklý soubor nesl název HORNICKÁ SCÉNA (později také DIVADELNÍ SOUBOR). V různých obdobích čítal až 100 členů, během jednoho roku dokázal představit až osm premiér a samozřejmě vyjížděl i na četná turné mimo Ostrov.

V repertoáru měl spolek hry po dospělé i pro děti. A hrály se opravdu významné kusy! Namátkou Kolébka, Bílá nemoc, Revizor, Deset malých černoušků nebo Balada z hadrů. Lví podíl na úspěších ostrovských ochotníků měl tehdejší ředitel Domu kultury Jaromír Berger se svými divadelními kolegy Miroslavem Ondrákem a Josefem Pelcem.

Období největší slávy

V letech své největší slávy (1956 – 1958) soubor často hostoval v mnohých městech Západočeského kraje, ale podařilo se mu také vystoupit v Praze s veselohrou Zvíkovský rarášek a paní Mincmistrová od Ladislava Stroupežnického v režii Jaromíra Bergera. Ostrovští ochotníci prý u pražského publika sklidili velký potlesk nejenom na konci představení, ale i několikrát v průběhu hry.

A opět malá perlička ze zákulisí… v Moliérových hrách hrál s ostrovskými ochotníky dokonce i vynikající herec Ladislav Pešek a s režií jedné z her Pavla Kohouta vypomohl charismatický herec Vlastimil Hašek.

Ochotníci Ostrov měli velikou výhodu také ve využití té nejmodernější techniky (své doby). Jeviště mělo zapuštěnou točnu o průměru devět metrů, která umožňovala stavět i několik obrazů najednou. Rekvizity, včetně dobového nábytku, čítaly kousky z dob gotiky, baroka, empíru, secese i ze současnosti. Z Národního divadla zakoupil spolek nejrůznější kašírované plastiky, horizontální malby a až 150 rozmanitých dobových kostýmů!

Vznikl také Klubu přátel divadla se zhruba 450 členy. Členové klubu měli přednostní právo k zakoupení vstupenek na divadelní představení za symbolické ceny, ochotníci pro ně pořádali besedy s význačnými herci nebo večery monologů a dialogů ze známých klasických her.

Ostrovští ochotníci ale nezůstali „jen“ u hraní her a pořádání besed. Pro příznivce divadla a své kolegy z dalších souborů pořádali velké množství akcí, např. Národní přehlídku lidové umělecké činnosti, Hornický divadelní festival nebo Festival divadelních souborů.

Éra komunismu

V roce 1969 zahráli ochotníci v Ostrově na dlouhou dobu naposledy. Vedení Domu kultury začalo cenzurovat výběr her a tolik ceněný fundus byl „papaláši“ poničen a rozkraden. Po dlouhých dvacet let ochotnické nadšení v Ostrově uhaslo…

Porevoluční období

V roce 1991 se opět sešli ti praví… nový ředitel Domu kultury Miroslav Dvořák, bývalý ředitel Jaromír Berger a Jan Mareš, kteří obnovili ochotnickou divadelní činnost v Ostrově představením Divadlo a my. Krátce na to se přidali další divadelní nadšenci a rozjela se tak nová éra ostrovských ochotníků!

Jistě nás mnozí znáte jako DIVADELNÍ SOUBOR PŘI DOMU KULTURY OSTROV.

Současnost

Od roku 2017 působí ostrovští ochotníci pod názvem DIVADELNÍ SPOLEK OCHOTNÍCI OSTROV.

Repertoár ostrovských ochotníků od roku 1991  (premiéry)

---